Natálie Němejcová, účastnice Fjällräven Polar 2024

Natálie, právě ses vrátila z Fjällräven Polar. Jaký byl tvůj nejlepší a nejhorší zážitek z putování arktickou divočinou?

Není vůbec jednoduché vybrat ze všech těch situací, dojmů a dřiny jen ty dva „nej“ zážitky. Jeden z těch úplně nejlepších okamžiků byl určitě poslední večer expedice. Ten den jsme vjeli do hor na hranici Švédska s Finskem. Zrovna moje psí spřežení bylo v horách jedním z těch „slabších“, takže jsem do kopců musela vybíhat se psy a tlačit saně před sebou, abych jim pomohla. Navíc nahoře v horách foukal většinu cesty silný ledový vítr, což bylo vyčerpávající. Já jsem byla zpocená od hlavy až k patě, jak jsem se do kopců hnala, abych psům stačila, a dost jsem na tom větru prochladla. Když jsme rozdělávali tábor, mrzla jsem.

Tábor jsme většinou stavěli tak 2–3 hodiny a pak jsme šli unavení rovnou spát. Ale tento večer jsem měla poprvé asi celých 10 minut sama pro sebe. Stála jsem na kopci nad táborem a koukala na západ slunce. Hory byly pusté, nebylo tam vážně vůbec nic. Všechno bylo jednolitě bílé a k tomu naprosto kontrastovalo nebe, které bylo na západě už úplně temné a naproti tomu směrem k východu hrálo všemi barvami. Bylo to naprosto dechberoucí a zároveň to byla moje jediná opravdová chvilka odpočinku.

Nejhorší zážitek následoval hned další den, kdy jsme dobíhali do cíle. V mém spřežení začala hárat fena. Úplně to rozložilo všechny psy. Neustále zastavovali a motali se do sebe. Nepomáhalo nic. Psi prostě neběhali. Kvůli tomu nás chytla sněhová bouře, které jsme se snažili ujet. Musela jsem většinu času běžet se psy, neustále je povzbuzovat a do toho hustě sněžilo a fučelo. Brzy nebylo poznat, kde končí obzor a začíná nebe. Bořili jsme do hlubokého sněhu a neviděli na krok. Bylo to strašně náročné. Ale po návratu zpět jsem si uvědomila, že mě to v tu chvíli vlastně i opravdu bavilo. Takže můj nejhorší zážitek pro mě osobně ve výsledku tak hrozný zas nebyl. Jen byl vážně fyzicky i psychicky náročný.

Kdy jsi slyšela o Fjällräven Polar poprvé a kdy ses rozhodla, že se přihlásíš?

Ačkoliv mám Fjällräven jako značku moc ráda, jeho sociální sítě sleduju až od podzimu minulého roku. Zrovna tou dobou zveřejnil účet @fjallravenofficial fotku stanu na sněhu s popisem „small room available“ a mně hlavou proběhlo jen: „Tak tohle je skvělý nápad!“ Žádný další rozhodovací proces u mě pak už neproběhl. :-)

Jaké to bylo, když jsi zjistila, že jsi mezi finalisty? Co se ti honilo hlavou?

Tak to je skoro nepopsatelné! Ale zkusím to. Vůbec, ale opravdu vůbec jsem ani malinko nedoufala, že bych mohla vyhrát. Spíš jsem k tomu přistupovala tak, že to prostě zkusím, abych si to jednou nemusela vyčítat. V den vyhlášení jsem se zrovna vrátila z nemocnice z operace zubů. Bylo mi příšerně. A spíš jen tak pro zajímavost a rozptýlení jsem si řekla, že si pustím slavnostní vyhlášení a podívám se, jak vypadá těch 20 šťastlivců, kteří vyhrají takovou úžasnou věc. Když jsem uviděla mou fotku mezi posledními pěti finalisty, úplně jsem zapomněla, že je mi zle. Chvíli jsem sama na sebe na obrazovce mlčky zírala s otevřenou pusou a pak jsem se začala i přes ukrutnou bolest smát. A smála jsem se celý večer i další den. Byla to taková vlna radosti, že se mi i ty zuby zahojily dřív. A i když se mě často někdo ptal, jestli se nebojím zimy, divočiny a toho, že jedu úplně sama, já byla prostě jen nadšená a nic víc jsem neřešila.

Jak ses na Fjällräven Polar připravovala? Měla jsi nějaké obavy?

Začala jsem běhat. Nějak mě vůbec nenapadlo podívat se na internet, co obnáší běh se psím spřežením, ale říkala jsem si, že když je v názvu „běh“, měla bych začít běhat. A jsem ráda, že jsem to udělala! Nakonec se mi to hodně hodilo. Co se týče obav, ty se dostavily asi teprve týden před odjezdem. Do té doby jsem byla naprosto bezstarostně nadšená. Ale před odjezdem mi začalo docházet, že jsem naposledy mluvila anglicky před skoro 6 lety na maturitní zkoušce, že jsem nikdy nebyla mimo ČR úplně sama (natož tak letadlem!) a že jsem vlastně introvert a cizí lidé mě trochu stresují. Ten poslední týden před odjezdem jsem tedy chodila běhat a lámala si hlavu nad tím, jestli mám tohle všechno zapotřebí. :-)

Jak ses do extrémních arktických podmínek vybavila?

Fjällräven se o nás úžasně postaral! Stačilo přijet s taštičkou s osobní hygienou, doklady a případně s vlastními léky. Já si přibalila ještě nějaké sušené maso na přilepšenou, a to bylo vše. Zbytek jsme nafasovali až ve Švédsku.

Je něco, co tě na místě opravdu překvapilo?

Hned dvě věci! První zmíním nádheru Laponska. Každý známe nějaké fotky, někdo z nás v Laponsku i byl. Ale žít několik dní v naprosté harmonii se zdejší zimní krajinou člověku dovolí otevřít trochu víc oči a spatřit nádheru přírody v ještě jiném, intenzivnějším světle. To druhé překvapení jsem byla sama pro sebe já. Svůj „nejhorší zážitek“ jsem už popsala výše. Když jsem pak v klidu nad tím přemýšlela už zpátky v civilizaci, uvědomila jsem si, že mě vlastně ze všeho nejvíc bavily právě tyhle extrémní, vyčerpávající chvilky a situace, kdy jsem se nacházela daleko mimo svoji komfortní zónu. Vždycky jsem tušila, že nejsem úplně pohodlný typ člověka, ale tohle mě překvapilo.

Odnesla sis z akce nějaké nové znalosti?

Uff, je toho opravdu hodně. Třeba několik zajímavostí ohledně táboření v zimě. Největším nepřítelem zimních dobrodružství je vlhkost. Proto je potřeba zajistit ve stanu dostatečné proudění vzduchu. My jsme vždy na noc otvírali všechny ventilační otvory včetně vstupu do spacího prostoru. Ráno jsme pak vstávali a měli úplně vše ve stanu včetně spacáku pokryté námrazou. Což bylo v pořádku, námrazu stačilo oklepat a jelo se dál.

Pak třeba spacák. Je jasné, že musí být kvalitní. Ale pokud si myslíte, že spacák má hřát, jste na omylu stejně, jako jsem byla já. Spacák má pouze zachytit teplo, které si tělo samo vytvoří. Takže pokud jdete spát zmrzlí, ani spacák špičkové kvality vás nezahřeje a vy můžete klidně omrznout. Všechno se prostě točí kolem tepla, které si tělo samo vytvoří.

A poslední důležitá věc – pokud chcete chodit ve sněhu mimo cesty, choďte se sněžnicemi. Jinak vás bude muset váš tým vyhrabávat z metrové vrstvy prašného sněhu tak jako mě.

Byl Fjällräven Polar tvou nejnáročnější zkušeností v přírodě, nebo máš i intenzivnější zážitky?

Ačkoliv mám to štěstí, že pracuji přímo venku v lesích a každý svůj volný čas trávím někde v horách, nikdy jsem nic tak extrémního nezažila. Zimní severská krajina není jen krásná. Je i nebezpečná. Ještě nikdy jsem od rána do večera neřešila nic než jen přežití. Na nic jiného tu nebyl čas ani prostor. Člověk si v tom svým způsobem psychicky hodně odpočine a posune ho to ve vnímání sebe sama i světa kolem sebe. Bylo to extrémně náročné, krásné a nezapomenutelné. A pro mě osobně i moc důležité. Moc věcí jsem si tam „nahoře“ mohla uvědomit, naučit se i vidět a jsem za to neuvěřitelně vděčná.

Co bys vzkázala čtenářům, kteří zvažují vydat se do přírody na některou z akcí organizovaných Fjällräven?

Neváhejte! Fjällräven se o vás úžasně postará. I kdybyste třeba neměli žádné zkušenosti s pobytem venku, jeďte! Klidně sami. Čeká vás kolektiv přátelských a milých lidí a spousta dobrodružství. Naučíte se hodně nových věcí, poznáte nové lidi, pravděpodobně poznáte lépe i sami sebe. Obohatí vás to a povzbudí. Dokážete toho mnohem víc, než si teď myslíte. A Fjällräven je úžasným průvodcem na cestě za novými věcmi!